Koně×
- Takže dneska si probereme koně.Začneme asi kostrou..Tady je:
- Kostra normálního dospělého koně se skládá z 205 kostí a menšího počtu chrupavek. Kosti jsou spojeny v kloubech, překlenuty a upevněny pomocí vazů. Větší kosti tvoří konstukci, k níž jsou upevněny svaly. Kosti kostry jsou podpůrným rámcem pro tělo a současně zásobárnou vápníku a fosforu. Některé kosti také ve své kostní dřeni produkují červené a bílé krvinky.

1. lebka 17. kost kopytní 2. očnice 18. kosti sezamské 3. stoličky 19. hlezno 4. špičáky 20. kost holenní 5. řezáky 21. koleno 6. lopatka 22. žebra 7. kost ramenní 23. kost kyčelní 8. kost hrudní 24. kost stehenní 9. kost loketní 25. velký chochlík 10. kost vřetenní 26. kost sedací 11. zápěstí 27. obratle 12. vnitřní bodcová kost 28. lopatková chrupavka 13. vnější bodcová kost 29. nosič 14. kost záprstní 30. spodní čelist 15. kost spěnková 31. čepovec 16. kost korunková 
Tento obrázek kostry koně zepředu ukazuje vstup do hrudníku - kostěný prstenec, kterým vtupují průdušnice a jícen do hrudní dutiny. Zezadu jsou ukázány pánevní kosti.
Na kosterním diagramu jsou znázorněny tři po sobě následující stupně trysku. Moment vznosu se všemi čtyřmi končetinami ve vzduchu ukazuje, jak jsou zadní nohy shromážděny díky akci hlezenního a kolenního kloubu, které jsou hlavní hnací silou.
Tři fáze skoku - odskok, let, doskok - opět ukazují v akci hlezenní a kolenní kloub, které umocňují skok a pomáhají zadním nohám překonat překážku. Jedinečná stavba přední nohy, která je připojena k tělu pouze vazy a svaly, ochraňuje páteř před následným šokem po doskoku.
- Období po narození hříběte:
Kromě výživy a optimálního prostředí odchovu je základem tohoto období získání důvěry hříběte k člověku, adaptabilitu na prostředí a pohybové hry.
Hříbě si nejsnáze zvykne na člověka, je-li s ním co nejdéle ve styku. Proto Arabové sdíleli s koněm svůj stan.
Ze získaných zkušeností lze vyvodit, jak se má ošetřovatel-jezdec chovat při ošetřování a zacházení s hříbětem a později i při základním výcviku a tréninku. Při správném a systematickém postupu návyku hříbat na čistění, strojení stájovou ohlávkou, uvazování, zvedání končetin, vodění, předvádění apod. se hříbě na tyto výcvikové podněty zvyká. Při správném postupu získá ošetřovatel důvěru hříběte, přičemž však musí dbát, aby kůň neztratil před člověkem respekt. Proto jakékoliv "rozmazlování" koně přílišným hlazením, přemírou pamlsků podávaných v nevhodnou chvíli apod. je nesprávné.- Srst:
- Pro koně neexistuje lepší plášť, než je jeho srst. Ta však chrání pouze tehdy, je-li špinavá. Každodenním čištěním se izolační účinnek srsti ztrácí.Srst - zvláštní znak savců
Srst zvíře skvěle chrání před chladem, ale i před horkem a přílišným sluníčkem. V srsti se vytváří vrstva vzduchu, která přesně funguje na principu prachové podušky - stává se ochrannou zónou mezi kůží a vnějším prostředím. Vzduch je přece nejlepší izolace! Chlupy srsti jsou navíc potažené tukovou vrstvou, mazem. Srst je proto ještě nepromokavější než pláštěnka!Hlavní nepřítel - vítr
Koně jsou tedy dobře chráněni před zimou a deětěm. Pouze prudký vítr dokáže srstí proniknout až ke kostem a zvířata mohou nastydnout. Na pastvě proto potřebují mít vždy přístřešek, kam se mohou uchýlit před nepřízní počasí. Nemá-li takový úkryt střechu, není to tak zlé. Zeď, živý plot nebo husté křoví se také hodí, protože dokáže zadrže nápory větru.Špína - skvělá ochrana
Srst koně musí být mastná a špinavá, aby dobře chránila. Slepená a blátem zašpiněná srst dobře izoluje - udržuje teplo. Kromě toho voda také stéká po přirozených vírech v srsti. Špína také přebírá funkci přirozeného ochranného pláště. Stačí mít tento fakt stále na paměti a uvidíte, že se v praxi osvědčí. Stojí-li váš kůň i v chladných dnech na pastvě, nesmíte ho v žádném případě čistit; tím byste mu moc neprospěli. Určitě dá každý z nás přednost špinavému, ale zdravému koni před koněm sice čistým, ale nemocným!